Lucie Vlachopulosová

Blog

Jak reagovat na pláč dětí? Co jsem pochopila až u druhého syna

Jak reagovat na pláč dětí? Co jsem pochopila až u druhého syna

Když se narodil náš první syn, věřila jsem tomu, že spokojené miminko se pozná podle toho, že nepláče. Nikdy. Ano, asi jsem si to vážně myslela. A tak stačilo, aby jen zakňoural a už jsem byla u něho. Uklidnění nacházel u kojení. Náš syn byl skutečně spokojené miminko. Teprve s příchodem druhého syna se miPřečtěte si více o Jak reagovat na pláč dětí? Co jsem pochopila až u druhého syna[…]

Můj rozhovor s Bohem. Konečně chápu, proč je tolik různých pravd…

Můj rozhovor s Bohem. Konečně chápu, proč je tolik různých pravd…

Nedávno se mi dostala do ruky – to by ještě nebylo tak zlé – kniha jednoho význačného duchovního učitele dnešní doby. Horší bylo, že jsem ji začala číst.  Trošku to ve mně bublalo, ale knihu jsem nedokázala odložit. Cítila jsem, že takto to přece nemůže být. Ale statečně jsem se prodírala stranami dál a dál. NakonecPřečtěte si více o Můj rozhovor s Bohem. Konečně chápu, proč je tolik různých pravd…[…]

Přesný návod na výchovu dětí neexistuje, říká herečka Iveta Dušková

Přesný návod na výchovu dětí neexistuje, říká herečka Iveta Dušková

Herečka Iveta Dušková, manželka herce Jaroslava Duška, maminka dvou dětí – syna Martina a dcery Agáty, babička pěti vnoučat, odpovídala na moje otázky. Jsem moc ráda, že jste ochotná podělit se o svoje zkušenosti se čtenáři mého blogu. Důvod, proč jsem vás oslovila, je ten, že jste moudrá žena, která své děti už dovedla doPřečtěte si více o Přesný návod na výchovu dětí neexistuje, říká herečka Iveta Dušková[…]

Pekáč buchet k porodu

Pekáč buchet k porodu

Den před termínem porodu mi píše kamarádka Míša, která má být u porodu. „Upekla jsem dva pekáče buchet. Jeden pro nás, druhý k porodu. Počítám se zítřkem.“ Paráda. Pekáč buchet je silná motivace. Tak co, Tomášku, jdeme na to podle domluvy? Kromě této informace ale od Míši přichází ještě jedna: „Manžel musí zítra na montáž, takžePřečtěte si více o Pekáč buchet k porodu[…]

Porod v porodnici nebo doma? Jak najít svoji pravou cestu?!

Porod v porodnici nebo doma? Jak najít svoji pravou cestu?!

Když jsem čekala prvního syna, zjišťovala jsem si termín porodu – naladěním se na dítě. Na den, kdy mi vyšel, mě doktorka objednala na kontrolu. „Uvidíme se,“ usmívala se. Pokud nebudu rodit, usmívala jsem se v duchu já. Už jsme se neviděly…Rodila jsem přesně v ten den. Proč by to tentokrát mělo být jinak? APřečtěte si více o Porod v porodnici nebo doma? Jak najít svoji pravou cestu?![…]

Ultrazvuk ve dvacátém týdnu těhotenství a spousta slz

Ultrazvuk ve dvacátém týdnu těhotenství a spousta slz

Vracím se v čase do minulosti. Píšu o tom, co proběhlo před několika měsíci. Bylo pro mě důležité zažít si, kam to všechno směřovalo. Ale i tak věřím, že to může někomu pomoci… Jsem ve dvacátém týdnu těhotenství a čeká mě plánovaný ultrazvuk. Hodinu před odjezdem na ultrazvuk mě ale zachvacuje panika. Brečím a odmítám jet.Přečtěte si více o Ultrazvuk ve dvacátém týdnu těhotenství a spousta slz[…]

Jak ochránit vlastní děti

Jak ochránit vlastní děti

V minulém článku jsem psala o tom, jaké úžasné možnosti a dary nám děti přináší. Cítila jsem jasně, že tohle miminko mi přináší dar největší – dar lásky, umění milovat a přijímat. Přichází první lekce ve vztahu. Cítím se nepotřebná, nemilovaná… Tato lekce je pro mě obzvláště náročná. Týden probrečím. Copak se dá tak těžkouPřečtěte si více o Jak ochránit vlastní děti[…]

Moje těhotenství aneb jak jsme čekali dvojče

Moje těhotenství aneb jak jsme čekali dvojče

Je to tady. Jsem těhotná! A nesmírně šťastná, že mi další úžasná bytost umožnila, abych se stala její maminkou. Od počátku jsem si vědoma toho, že tohle je moje PRVNÍ druhé těhotenství a že poprvé čekám druhé dítě. Přesto všechno se ale nechávám zaskočit událostmi a tím, že je to opravdu všechno „JINÉ“… Přijímám jednuPřečtěte si více o Moje těhotenství aneb jak jsme čekali dvojče[…]

Neoblečou se, pořád abych jim stála za zadkem, připadám si vážně jako jejich služka!

Neoblečou se, pořád abych jim stála za zadkem, připadám si vážně jako jejich služka!

„Krásný den, milá Lucie, ráda bych Vás poprosila o konzultaci se svou dcerou. Už opravdu nevím, co s ní. Ve školce se sama obléká, obouvá, ale doma je to samé mamííí… Můžete se jí prosím zeptat, kde je problém?“ píše jedna z mnoha maminek. Za pár dní sedím u kamarádky. Povídáme si, když vtom sePřečtěte si více o Neoblečou se, pořád abych jim stála za zadkem, připadám si vážně jako jejich služka![…]

D-E-P-R-E-S-E aneb vítej, miminko…

D-E-P-R-E-S-E aneb vítej, miminko…

Přináším vám téma, o kterém se moc nemluví, a o to bolestnější pak je, když se do jeho reality dostaneme. Ponechávám prostor Dáše Hradské a její dcerce, které jsou ochotné sdílet temné stránky, které jsou součástí nás všech. Jen je někdy nevidíme nebo vidět nechceme… Když v životě prožíváte něco velmi obtížného, je na tom nejtěžšíPřečtěte si více o D-E-P-R-E-S-E aneb vítej, miminko…[…]

I dinosaurus si chce hrát aneb jak na nesmyslné požadavky dětí

I dinosaurus si chce hrát aneb jak na nesmyslné požadavky dětí

Dobrý den, paní Lucie, potřebovala bych s Vámi co nejdřív mluvit.  Odjela jsem od plačícího syna. Brzy jsme se s maminkou spojily. „Syn byl po nemoci, proto jsem ho místo do školky měla ráno odvézt k babičce. Před odchodem ale začal vyvádět, že on nikam bez svých hraček nejde. Chtěl si vzít všechny dinosaury. ZačalaPřečtěte si více o I dinosaurus si chce hrát aneb jak na nesmyslné požadavky dětí[…]

Syn poslední týdny špatně slyší a začal se hodně vztekat. Atmosféra doma houstne…

Syn poslední týdny špatně slyší a začal se hodně vztekat. Atmosféra doma houstne…

„Co říkali, maminko?“ „Ty neslyšíš?“ „Slyším, jen neslyším, co říkali.“ Tento scénář se poslední týdny opakuje několikrát denně. Zkouším na syna šeptat, zda dobře slyší. „Kočička,“ šeptám. „Co jsem říkala?“ „Holčička,“ odpovídá syn. Začínám bystřit. Manžel se vrací ze služební cesty. Večer si hraje se synem. Je pozdě, syn je unavený, a tak přichází naPřečtěte si více o Syn poslední týdny špatně slyší a začal se hodně vztekat. Atmosféra doma houstne…[…]

„To už se nevyléčí, s tím se smiřte, paní Vlachopulosová.“

„To už se nevyléčí, s tím se smiřte, paní Vlachopulosová.“

„To už se nevyléčí, s tím se smiřte, milá paní / milý pane.“ Taky jste tuto větu někdy slyšeli z úst lékaře? Nebo jen představa, že byste ji někdy mohli zaslechnout, vás děsí? Přepadá vás smutek, pocit tísně, nejistoty a beznaděje? Přesně takové pocity jsem zažila já, když mi pomalu ale jistě (to se jen takPřečtěte si více o „To už se nevyléčí, s tím se smiřte, paní Vlachopulosová.“[…]

„Děťátko, smím?“ A co vy, zeptali jste se svých dětí, zda se chtějí ukazovat?

„Děťátko, smím?“ A co vy, zeptali jste se svých dětí, zda se chtějí ukazovat?

„Děti, chcete, abychom dali naši společnou fotku na internet, aby ji mohli vidět i ostatní lidi?“ ptají se rodiče svých dětí, Marušky a Jeníčka. „Ano, ano!“ volá nadšeně Jeníček. „Když já bych radši, aby moji fotku nikdo neviděl,“ souká ze sebe potichu Maruška. Nerada se fotí a už vůbec jí není příjemná představa, že sePřečtěte si více o „Děťátko, smím?“ A co vy, zeptali jste se svých dětí, zda se chtějí ukazovat?[…]

Dobrá, už nejsem ukňouraný. Dejte mi ale všichni pokoj!

Dobrá, už nejsem ukňouraný. Dejte mi ale všichni pokoj!

Minule jsem pro vás napsala článek, jak se ze spokojeného syna stal ukňouraný. A během jednoho jediného dne opět ožil. Co bylo ale dál? Pochopila jsem, že citová nádrž našeho syna pomalu vysychá. A já si toho dřív vůbec nevšimla! Miluju syna nade vše a chci, aby to věděl. Chci jeho nádrž naplnit láskou. JdePřečtěte si více o Dobrá, už nejsem ukňouraný. Dejte mi ale všichni pokoj![…]