Vydejte se se mnou na výlet do budoucnosti. Vlak nečeká!

„Už jdu!“ Musela bych se červenat, kdybych vám měla spočítat, kolikrát jsem na syna volala tohle zaklínadlo, a přitom se můj zadek ještě lepil ke křeslu a prsty bloumaly po klávesnici. Vím, že čeština rozlišuje časy. Taky znám rozdíl mezi větou: Už jdu a Už půjdu. Ale nějak si nemůžu pomoct… Jako by mi tato […]