Můj příběh

Dnes žiji život, po kterém moje duše vždycky toužila. Jen já jsem tomu dřív ještě plně nerozuměla. Život, ve kterém vše dává smysl a děje se z určitého důvodu. Život, ve kterém každé proč má své proto.

K takovému životu vedla cesta plná otázek a poznávání života i sebe sama.

Ještě před několika lety jsem prožívala hrůzy strachu a nepochopení smyslu života. Jaký je smysl naší existence? Ptala jsem se nechápavě sama sebe i někam tam nahoru. To můžu kdykoliv náhodou onemocnět nebo mě srazí auto?

Měla jsem šťastné dětství, jen jsem si nevšimla, že víc než svůj vlastní život žiji život plný snahy o naplnění očekávání druhých.

Jak se zalíbit, jak být milovaná, jak nerozzlobit, jak neublížit… Věřím, že takový život žila spousta z nás a někteří ho možná ještě v určitých situacích žijeme. Život, ve kterém tak docela nerozumíme sami sobě, protože jsme se v tom očekávání úplně ztratili.

A tak jsem žila, učila se, milovala a život běžel a všechno se zdálo v nejlepším pořádku. Jen tam někde hluboko uvnitř mě dřímal plamínek, který mě nenechával chladnou. Plamínek, který mě nutil přicházet věcem na kloub, pochopit smysl existence a našich životů. Odmítla jsem se smířit s myšlenkou, že by život byl jenom o tom, vstát ráno do práce, tam dřít, unavený se vrátit a ráno zase nanovo.

Pak ale přišel zlom a do života nám vstoupil pes vznešeného jména Lord a už v něm zůstal navždy.

Byl to můj první skutečný Učitel. Naučil mě milovat psy, ale nejen to, naučil mě toho mnohem víc. Naučil mě milovat život a každým dnem nás s manželem učil, jak správně život žít a jak se z něho radovat.

Jenže pak zemřel…

Jeho odchod z tohoto světa nám způsobil nesmírnou bolest, ale současně s sebou přinesl i neskutečný dar. Hned první noc po jeho skonu jsem ve snu cítila, jak jeho tělo teplá, viděla jsem, že začíná dýchat… Potom se mi podíval zpříma do očí. Dokonalé zmrtvýchvstání, o jakém jsem dosud četla jenom v Bibli, jsem viděla na vlastní oči!

Naše setkání ve snech pokračovala a naše duše spolu nádherně komunikovaly. Věděla jsem přesně, co mi chce sdělit a kam se budou dál ubírat naše životy. Otevřely se mi vrátka do světa, o kterém jsem před nedávnem neměla ještě ani ponětí.

Tohle byl ale teprve začátek!

Pochopila jsem, že smrt neexistuje, začala jsem chápat smysl života a začala jsem konečně žít; nejen přežívat. Bylo tady ale něco, po čem moje duše začala toužit, a to bylo naučit se komunikovat se zvířaty nejen ve snu, ale i v bdělém stavu.

A tak mi život přivál do cesty ojedinělý kurz španělské zvířecí komunikátorky Olgy Porqueraz, a já nezaváhala ani na vteřinu. To je ono!

Wow, ono to skutečně funguje! Byla jsem jako u vytržení. Po úspěšném absolvování kurzu a prvních skvělých zážitcích s komunikací se zvířaty jsem začala zažívat nový rozměr spojení s těmito úžasnými bytostmi. Začala jsem žít to, o čem jsem dosud jen snila.

Pohádka o Jiříkovi, který rozuměl řeči zvířat, se pro mě stala skutečností.

V tu dobu nás potkalo ještě něco moc krásného… Pod srdcem jsem zrovna nosila naše první dítě, a našeho druhého skvělého Učitele. Syna, se kterým jsem od počátku komunikovala pouze ve snech, a to až do chvíle, než mi to došlo! Když to funguje se zvířaty, proč by to nemohlo fungovat s dětmi! Aplikovala jsem vše, co jsem se naučila při komunikaci se zvířaty na komunikaci se synem, a bylo tady nové wow!

Postupem času jsem k naší komunikaci tak nějak intuitivně přizvala ještě kresbu intuitivních obrázků. Ta nám pomáhala nejen v komunikaci, ale i v přípravě na porod a k vykreslení našich snů a přání. Takto jsem se synem kombinovala telepatii a kreslení a naše komunikace pokračovala a pokračuje dodnes.

Jednoho dne, když jsem naslouchala, jaké problémy řeší kamarádka, napadlo mě, že bych mohla zkusit komunikovat i s její dcerou, a pomoci jim tak najít příčinu jejich problému.

Povedlo se! Pak přišly na řadu děti mých kamarádek a děti kamarádek mých kamarádek…

A nevycházela jsem z údivu… Kolik toho ti drobečkové ví! Kolik pro nás mají zpráv! Jak jsou neoblomní v tom, aby se k nám zprávy, které vysílají, dostaly. Nepřestávám žasnout a jsem vděčná, že tomu tak je.

Věřím, že nic se neděje bez důvodu. Cítím, že se jedná o zprávy, které čekají na vyslyšení.

Můj syn má pro mě a mého manžela taky spoustu zpráv. A jsem za to ráda. Pochopila jsem, že problémy dítěte často jen zrcadlí problémy rodičů, jsme jako spojené nádoby… Rozhodla jsem se pomáhat lidem, kteří, stejně jako já před lety, hledají smysl života, snaží se porozumět sobě a svým dětem.

Jako všechno i intuitivní kresba prochází svými fázemi, a já se na cestě od prostého kreslení obrázků posunula k naciťování vzkazů a odpovědí na otázky při kreslení. Tak jsem získala dokonalý celek; spojení telepatické komunikace a naciťování vzkazů při kreslení intuitivních obrázků.

Díky komunikacím jsem se také já rozpomenula na svůj dětský sen – psát a ilustrovat knihy pro děti. Moje prvotina Duhové přátelství už spatřila světlo světa. V psaní a ilustrování pokračuji, protože mě tvoření naplňuje a já tak můžu myšlenky převádět na papír, aby se mé vnímání dětské duše dostalo k více lidem.

Kniha Duhové přátelství vyšla jen několik málo dní před narozením našeho druhého syna. Druhé těhotenství a porod – to jsou pro mě příběhy samy o sobě. Díky synkovi rozvíjím další způsoby telepatické komunikace.

Můj příběh tady nekončí, ale pokračuje…