Seš si jistý, synáčku, že ti v té mikince nebude zima?

„Chtěl bys radši tu ovečku, nebo tuhle želvu?“ ptá se manžel u stánku s hračkami syna.

„Ovečku,“ odpovídá jistě syn. „Seš si jistý?“ ptá se znovu manžel. „Nechtěl bys radši tu želvu?“

Tak takhle to u nás vypadalo, když jsme nenápadně chtěli dostat syna tam, kde jsme ho chtěli mít. No prostě se nám víc líbila želva. 🙂 Naštěstí syn se nedal, a tak si už dva roky vesele hraje s ovečkou.

IMG_9169A

Už vím, že si musím dávat pozor na přeptávání se syna. Takové situace, které jsem popsala výše, už u nás nenastávají, ale přesto…

Když mě zajímá synův názor a já slyším odpověď, která se mi nezdá, mám tendenci přeptat se.

„Skutečně ti nebude jenom v té mikince zima?“

Je to vážně proces, potřebuji si to hlídat vědomě. Uvědomuji si totiž, co tím všechno můžu způsobit…

Pokud totiž druhým tvrdíme, co je pro ně dobré a co ne, znejišťujeme je a oni tak ztrácí sami sebe. Jako kdybychom říkali: „Teď se musíš rozhodnout správně, tvoje rozhodnutí je otázka života a smrti.“

Ale tak to vůbec není!

pexels-photo-28969-large

Život je jako plynoucí řeka. Řeka, která se nikdy nezastaví. Vše je v neustálém pohybu, i naše myšlenky a názory. Není nic na tom říct za pět minut: „Maminko, já bych si radši tu bundičku oblékl, je mi zima.“ Ale my dospělí to mnohdy neradi slyšíme.

„Vždyť jsem ti to říkal/a!“

V životě je přece správné hledat svoji pravdu, a je možné, že naše pravda se bude měnit stejně jako voda v řece. Je to přirozené a je to v pořádku!

Dovolme si ten komfort měnit své názory, když docházíme k novým poznatkům, měníme své postoje i sami sebe.

Dovolme to stejné i našim dětem, neberme jim právo na jejich vlastní rozhodnutí!

pexels-cccdddlarge

Před lety jsem byla nadšená, když jsem slyšela, že děti manželovy tety oslovují své rodiče křestními jmény. To je tak kamarádské! běželo mi hlavou.

A teď? Máme nádherného tříletého syna a já bych nechtěla, aby mi říkal jménem. Jménem mě může oslovovat kdekdo. Ale maminko, tím nádherným – energeticky neuvěřitelně silným slovem, tak přesně takovým na mě volá jen náš syn. A já se o ten krásný pocit nenechám připravit!

DSC_6418

Pokud se druhých takto neustále vyptáváme, jsem přesvědčená o tom, že jednou možná budou stát nad kraslicemi na velikonočním trhu a budou prosit, stejně jako moje maminka, o pomoc s výběrem té pravé kraslice, jako by to byla otázka života a smrti.

Jenže když se neumíme rozhodnout v malých záležitostech, nebudeme to umět ani v těch velkých.

pexels-photo-38931-large

Dovolme sobě i druhým říct vlastní názor, a dovolme jim ho změnit, až nastane ten pravý čas…

 

Sdílet článek

Share on facebook
Facebook
Lucie Vlachopulosová

Lucie Vlachopulosová

Specializuji se na telepatickou komunikaci a komunikaci pomocí intuitivních obrázků a pomáhám ostatním, aby porozuměli nejen dětem, ale především sami sobě.

Můj příběh...

Nejnovější příspěvky

Lucie Vlachopulosová | © Copyright 2022 | Patrikorsak.cz |