Dali byste si vanilkovou nebo rybízovou? Aneb čteme v dětech :-)

Je krásný slunečný den a já si ho hodlám se synem náležitě užít.

Vyrážíme na zmrzlinu a vychutnáváme si tu krásnou přítomnost. Tedy ne dlouho, protože v jednom okamžiku přítomnosti mizím z dosahu. Odlétám myšlenkami na míle daleko. Už ani nevím, kde jsem zrovna byla, když jsem znovu začala vnímat syna. 🙂

Jeho slova: „Maminko, mně ta zmrzlina teče,“ jsem si musela přehrát až zpětně na záznamníku v hlavě. 🙂

Předcházelo tomu moje vytržení z putování ve světě myšlenek a můj návrat do přítomnosti bezmyšlenkovitým mávnutím levé ruky. Byla to reakce na synovu snahu podat mi zmrzlinu.

A zmrzlina se poroučela kam jí zákon přitažlivosti káže!

IMG_8746

Jejda!

„Promiň, Kubíčku, maminka nechtěla. Pojď, koupím ti novou.“

Syn fňuká: „Já jsem chtěl tady tuhle.“

 

Božínku, nebylo by lepší, aby prostě šel a nechal si koupit novou?!?

No jasně že nebylo! směje se potutelně moje uvědomělejší já. 🙂

 

Hrajeme se synem tu hru na koupení nové zmrzliny ještě chvíli, když mi to konečně dochází!

Kolikrát jsem já sama v životě fňukala nad něčím, co se nedalo vzít zpět!

A chovala jsem se do puntíku stejně jako syn dnes.

„Jé, dívej, tam jeden autíčko!“

„Béé, já jsem chtěl tuhle zmrzlinu.“

„Jé, támhle je ptáček!“

„Béé, já jsem chtěl tuhle zmrzlinu.“

IMG_8737

Život mi připadal nádherný, ale nedejbože vzpomenout si na to, co mě tak ranilo. Jako plesknutím po tváři jsem byla zpět v minulosti. „Béé…“

A kdo si dovolí tvrdit, že moje béé bylo pro důležitější věci než synovo béé kvůli zmrzlině?

Já tedy rozhodně ne!

 

A tak pro dnešní den máme po společném zmrzlinování. Teď už zmrzlinuji sama, bohatší o nové poznání.

Teda, já jsem vážně ta nejlepší máma, jakou náš syn má!

Kdo jiný by pro něj udělal tolik, že ho zbaví té nezdravé sladkosti v kornoutku jednou obratnou nešikovností… 🙂

 

Hned po této situaci následuje další uvědomění si – a takových je během jediného dne spousta.

Stačí se v nich naučit číst.

Dívejme se, co naše děti dělají, a čtěme v nich jako se čte v knihách. Dozvíme se toho opravdu hodně!

 

Od dnešního dne, kdykoliv budu „brečet“ nad něčím, co se nedá vrátit, místo abych řešila, co udělat můžu, vzpomenu si na tu zmrzlinu za deset korun, která teď pro mě má mnohem vyšší hodnotu!

IMG_8732

A když mě potkáte, budete už vědět, co znamená: fňukat nad spadenou zmrzlinou. 🙂

Sdílet článek

Share on facebook
Facebook
Lucie Vlachopulosová

Lucie Vlachopulosová

Specializuji se na telepatickou komunikaci a komunikaci pomocí intuitivních obrázků a pomáhám ostatním, aby porozuměli nejen dětem, ale především sami sobě.

Můj příběh...

Nejnovější příspěvky

Lucie Vlachopulosová | © Copyright 2022 | Patrikorsak.cz |