„Ty řešíš pořád pitomosti, to není možné.“
Už jste tuto větu taky někdy slyšeli? Vítám vás v klubu:-). Já ji slýchám poměrně často:-D. Dřív jsem se tím docela trápila, ale teď? Už ne:-).
Ano, někdy řeším pitominy a pak jsem moc ráda, že mi to druzí připomenou:-). Ale také vím, že ne vždy jsou zdánlivě vypadající maličkosti skutečně maličkostmi:-).
Při nedávné komunikaci maminku jednoho úžasného chlapečka zajímalo, proč je její syn tak fascinován hračkou, kterou drží vzhůru nohama a neustále mezi prstíky hladí cedulku připevněnou na hračce.
Smekám před takto uvědomělou maminkou, která hledá souvislosti tam, kde by mnohé nenapadlo pátrat…
Na otázku, proč má tak rád dudlík a hračku s cedulkou totiž její syn odpověděl takto:
Je to jako u maminky v bříšku – cucání palce a hladký povrch kolem – bezpečí, jistota, kdy všechno děláš správně a přitom nemusíš hnout ani prstem. Rád se k těm chvílím vracím, cítím se v bezpečí. Chci je zažít co nejdýl, abych nezapomněl.
A ta hračka hlavou dolů?
Přece jako v břiše:-).
A tak zdánlivě nevýznamná cedulka na hračce a jeho fascinace ve spojitosti s ní ukazuje na potřebu pocitu bezpečí, kdy si chlapec sám ještě dostatečně nevěří. Potřebuje zažít a nacítit tu lehkost a hladkost, než se s pocitem sebejistoty pustí do života.
Také mnohdy řešíte maličkosti, zdánlivé nesmysly? Pokud vás to k nim pořád táhne, podívejte se pod povrch, naleznete souvislosti, o kterých jste možná neměli ani tušení.
A nebo skutečně řešíte pitominy? Pak buďte rádi, pokud máte někoho, kdo vám to připomene:-).
Nezbývá, než si přát, abychom se naučili rozlišovat jedno od druhého:-).
