Lucie Vlachopulosová

Blog

Pekáč buchet k porodu

Pekáč buchet k porodu

Den před termínem porodu mi píše kamarádka Míša, která má být u porodu. „Upekla jsem dva pekáče buchet. Jeden pro nás, druhý k porodu. Počítám se zítřkem.“ Paráda. Pekáč buchet je silná motivace. Tak co, Tomášku, jdeme na to podle domluvy? Kromě této informace ale od Míši přichází ještě jedna: „Manžel musí zítra na montáž, takžePřečtěte si více o Pekáč buchet k porodu[…]

Kniha Duhové přátelství je na světě! A k ní dárek pro vás zdarma!

Kniha Duhové přátelství je na světě! A k ní dárek pro vás zdarma!

Ahoj! Tak jsem konečně na světě. Trvalo mi to tři roky, ale myslím, že jsem se povedla. 🙂 Vyprávím totiž příběh o přátelství. Opravdovém… Povím vám o dvou kamarádkách, Duhovečce a Světlance. Jedna bydlí na Zemi a druhá v nebi. Tedy než z nebe spadne. Jak a kdy se dostane zpátky? Podaří se jí to?Přečtěte si více o Kniha Duhové přátelství je na světě! A k ní dárek pro vás zdarma![…]

„To už se nevyléčí, s tím se smiřte, paní Vlachopulosová.“

„To už se nevyléčí, s tím se smiřte, paní Vlachopulosová.“

„To už se nevyléčí, s tím se smiřte, milá paní / milý pane.“ Taky jste tuto větu někdy slyšeli z úst lékaře? Nebo jen představa, že byste ji někdy mohli zaslechnout, vás děsí? Přepadá vás smutek, pocit tísně, nejistoty a beznaděje? Přesně takové pocity jsem zažila já, když mi pomalu ale jistě (to se jen takPřečtěte si více o „To už se nevyléčí, s tím se smiřte, paní Vlachopulosová.“[…]

Z klidného spokojeného kluka ukňouraný vztekloun!

Z klidného spokojeného kluka ukňouraný vztekloun!

„Maminko, pojď si hrát.“ „Až dovařím oběd.“ „Ale já si chci hrát hned.“ „Ještě dochystám ty brambory a půjdu.“ Syn je za chvíli zpátky v kuchyni. „Maminko, pojď si hrát UŽ!“ Poslední měsíc se mi něco nezdá. Syn je unavený, neustále vyžaduje pozornost a hlavně je děsně UKŇOURANÝ! Ze seznamu na mě vyskakují černé zprávy.Přečtěte si více o Z klidného spokojeného kluka ukňouraný vztekloun![…]

Jak dětem vědomě pomoct k uzdravení? Zkuste kreslit!

Jak dětem vědomě pomoct k uzdravení? Zkuste kreslit!

Za dva dny odjíždíme na dovolenou. Ráno mě ale budí synův kašel. Jejda mane, teď se to vážně nehodí! Stojím v koupelně a říkám: „No jo, není moc času, mohla bych ti v noci nakreslit, proč máš kašel.“ „Jo, to bychom si mohli nakreslit,“ říká syn, který nechápe, že jsem chtěla kreslit sama, a utíká rovnouPřečtěte si více o Jak dětem vědomě pomoct k uzdravení? Zkuste kreslit![…]

Kreslím, kreslíš, kreslíme aneb pomozte dětem skrze kresbu

Kreslím, kreslíš, kreslíme aneb pomozte dětem skrze kresbu

Je 3.4.2016. „Zítra už budeš velký kluk,“ říkáme s manželem směrem k synovi, který zítra oslaví své třetí narozeniny, a netušíme, kolik pravdy se v našich slovech skrývá. Současně si uvědomuji, že synovi ve svém podvědomí nedovoluji dětské pády. Na podvědomé úrovni mám potřebu ho chránit před každým odřeným kolínkem… Dovoluji ti zažívat dětské odřeniny,Přečtěte si více o Kreslím, kreslíš, kreslíme aneb pomozte dětem skrze kresbu[…]